„To jsou teda věci, já ti povím. Tak se to přeci stalo. Opravdu. Asi jo, je to všude v televizi, i v internetech, těžko sice uvěřit, ale taky těžko se dá věřit tomu, že si to někdo vymyslel. Ti, co u toho jsou a co to vidí na vlastní oči, jsou dost věrohodní a jsou vlastně z celýho světa.“
„Ale nikdo to nechápe. Tak jak to možný? Spíš to bude nějaká blbost.“
„Prostě se to stalo. Bez ohlášení, bez nějakých výzev, signálů a podobně. Je to teda zvláštní, to jo. Šok. Asi to tak chtěli.“
„A ty tomu jako věříš?“
„No, nevím, asi jo. Každopádně to beru v potaz.“
„Jako, že bereš v potaz co? Mediální bublinu? Nějakou hovadinu, co si vymysleli Američani?
„Tak to není z Ameriky. Přistáli v Austrálii. Někde uprostřed pouště. Tady se podívej na ty fotky a přečti si, co poslali do veškerého éteru a internetu.“
„To jsou blbosti, prosím tě. Jak by to mohli asi tak udělat. Copak můžou umět nějakej pozemskej jazyk a navíc, jako že si přivezli tím raketoplánem taky internetovej modem a televizní anténu. Nebo to šel tejden před tím koupit nějakej zelenej mužik někam do prodejny. Nemůžeš věřit všemu, co dnešní spolčení mediálních a nadnárodních korporací vymyslí, aby nás mohli ovládat. Tohle je krásnej příklad toho, jak ty seš blbej a všemu věříš a jak toho ONI umí krásně využít.“
„Tady je kus toho jejich prohlášení. Nejdříve pozdravy ve všech našich jazycích, je tam i Ahoj, a pak je tam text španělsky, čínsky, anglicky, německy, rusky, a asi nějakou indštinou, nebo tak něco. Tady je to v češtině. To přeložili zřejmě tady u nás.“
Přiletěli jsme v míru a pokoji. Jistě je to pro vás velké překvapení na hranici uvěřitelnosti. Ale je to tak. Přistáli jsme na místě, kterému říkáte Austrálie, co nejvíce uprostřed. Přiletěli jsme k vám ze středně vzdálené sluneční soustavy. Zatím neprozradíme z jaké. Musíme dodržovat bezpečnostní protokoly. Vidíte nás, slyšíte nás, poslali jsme vám zprávu. Zatím jde o první kontakt, budeme se sbližovat, přátelit, vyměňovat zkušenosti a bádat společně po dalších formách života. A taky po veškerém smyslu existence a konečnosti, či nekonečnosti prostoru, kterému vy říkáte Vesmír. My mu říkáme Tepich. Nejsme a nejste ve Vesmíru, nebo na Tepichu jediní. Je nás více a už existují nějaká propojení a poznání…
Dobře chápeme, že k nám můžete být nedůvěřiví, proto volíme velmi pomalou a pozvolnou formu setkání. Rozumíme vám, brzy poznáte, že i vy porozumíte nám. Není se čeho obávat.
Pošlete nám jakékoliv množství zpráv na níže uvedené kontakty, adresy a kanály. O čemkoliv od kohokoliv. Rádi si je přečteme a vyhodnotíme. Pak budeme vědět jací jste. Zřídili jsme i jak tomu říkáte sociální síť, kterou jsme pojmenovali Galaxie. Pište a sdílejte. Budeme potěšeni…“
„To je ale blbost, ty vole.“
„No pak tam ještě stojí, že tady budou v tom jejich raketoplánu stát asi týden, posbírají si nějaké vzorky a ty informace a pak zase dají vědět. Něco tam naznačují, že jsou jako že technicky a civilizačně vyspělejší a asi moc nemá cenu je zatím nějak konfrontovat. Že je samozřejmě taky můžeme sledovat z nějaké jimi určené dálky, z různých bezpečnostních důvodů, prý oboustranných, a že nám budou taky posílat nějaké zprávy a tak.“
„Úplně blbý, vymaštěný Američani, ty krávo, vole. To sem nežral, takovoudle hovadinu. To už fakt nevěděj, co v tom Hollywoodu točit za sračky. Nebo kdo, třeba klidně nějaká banka, nebo pojišťovna. Píšou tam, že chtěj drobný finanční příspěvky? To by sedělo.“
„To ne.“
„Jasně že ne, to si jako myslíš, že to tam jako napíšou? To by byli úplně blbý.“
„No já myslím, že to bude skutečný.“
„Ty vole, tys byl vždycky takovej ten pomalejší, takovej ten, co potřeboval všechno dovysvětlit. Ale nic, naivita není nic neobvyklýho. Ukaž, dej sem ty adresy, kam se jim má psát, já si hned vyndám mobil.“
„No…“
„Dej to sem, ty pitomče, ať se nestane něco katastrofálního.“
Milí mimozemšťani. Myslíte si, že jsme všichni blbci a že nevíme nic. To se hezky pletete. Za prvé nejste žádní mimozemšťani, ale banda chamtivých a vymaštěných kreténů a snažíte se nás oblbnout, ožebračit, uvrhnout do nevědomosti. A hned za druhé, pokud nejste to první, tak jste šašci, smutní klauni a herci bez publika a vlastní kariéry. Ztroskotanci, jak se běžně říká, a u vás to bude platit nadvakrát. To mi dáte určitě za pravdu ☹. Každopádně v obouch případech jste ubožáci a nás tady, na naší milované Zemi, nebude nějak otravovat. Máme dost svých problémů s migranty a koneckonců i pandemií, kterou jste sem určitě zavlekli Vy, předem, abyste nás oslabili a připravili si půdu pro svůj přílet a plán nás kolonizovat.
Mějte se, Jarda Hevrdle, ten, jenž neví všechno, ale VÍ dost 😊
„Tak sem jim to poslal, vole. Mrkni co…“
„No já nevím???“
„Jo, jo. A hele, už jedou i příspěvky v azbuce. Cha, ty se z toho poserou, to ti povídám.“
