Konečně!
Či-li Ping Dong-Sun v ztemnělém sále pomalu a ladně usedl k malému stolku, který byl umístěn na pódiu. Mnozí v publiku už dávno očekávali, kdy se už Či-li Ping Dong-Sun objeví. Současný nejuznávanější mistr čaje. Už jenom spatřit tohoto mistra, muže s dlouhým vousem, pevnou postavou a rozvážnou nebo spíše vznešenou chůzí, je neopakovatelný zážitek. Mnozí tvrdí, že Či-li Ping Dong-Sunovi je více než 120 let a to prý hlavně díky tomu, že již přes padesát let svého života nepozřel žádné jídlo. Jeho jedinou potravou je čaj. Několik vonných uklidňujících a meditačních šálků denně. Toť vše. Celé tajemství všeho.
Ačkoliv šlo o soutěž, nebyl to žádný velkolepý a už vůbec ne energický nebo okázalý nástup –nebo chce-li někdo ENTRÉ velkého stylu. Či-li Ping Dong-Sun působil spíše jako někdo, kdo snad zabloudil, nebo se zrovna probudil, ale není tak zcela probuzený. Spí, či bdí? Nebo snad nejlepší příměr: jako by si Mistr odpoledne pěkně pospal na měkké a hebké podložce ve stínu čajového keříku. A sotva se vzbudil, pomalu vstal a zívaje se prodral se mezi houštím ostatních čajových keřů přímo na pódium.
Či-li Ping Dong-Sun zaujmul za čajovým stolkem meditační polohu se zkříženými nohami. I sál se zcela zklidnil, včetně příznivců Pepy Pijavky, kteří svůj neklid těžko ovládali. Čajový stolek byl precizně připraven, Či-li Ping Dong-Sun mu však zatím nevěnoval žádnou pozornost. Stolek byl vyřezán z vzácného dřeva a stála na něm porcelánová dóza na čajové lístky. Pravděpodobně velmi stará, zrovna tak jako šálek vedle – malá porcelánová miska s Či-li Ping Dong-Sunovým jménem. Kolik se již za celé časy na takovém stolku připravilo čajů, napadlo jistě mnohé v sále. Také džbán s vodou, konvice a malý vařič, který na sebe upozorňoval malým plamínkem. Scéna byla velmi působivá a zároveň uklidňující.
Čaj, čaj, čaj, měli všichni přítomni v sále ve svých myslích. Je to ten nejlepší nápoj? Je to ta nejlepší věc? Je nejlahodnější? Uklidní? Uhasí žízeň? Potěší? Uzdraví?
Atmosféra v sále se najednou stala posvátnou a klidnou. Ale i zvědavá a maličko napjatá. To proto, že všichni byli zvědaví a nedočkaví, co mistr ukáže. Či-li Ping Dong-Sun vše pochopitelně vnímal. Stále měl ve tváři neuvěřitelný klid. A i něco více. To správné, klidné, přátelské, vřelé a jistě i magické.
„Tak se ukaž ty vole a už něco nalej,“ ozvalo se jako blesk z čistého nebe, nepochybně z tábora příznivců Pepy Pijavky.
Neuvěřitelné! Místo toho, aby se spustil povyk a nějaká nevraživost v sále, ukázala se pravá síla čaje a jeho stoupenců. Mír. Prostě se nestalo nic. Čaj je rituál, nejenom nápoj. A to tak silný a věkem prověřený, že není síly nebo možného záměru ho nějak utlumit, přerušit, či pokazit. Příznivci Pepy Pijavky to pochopili, jak se říká tváří v tvář. V ten okamžik zjistili, že nejenom jejich „zlatavý mok“ je silná ráže, ale i čaj! Zvláště když je příprava v péči opravdového mistra.
Z tábora Pietra Giovanniho se zatím neprojevovala žádná reakce. Snad čekali na rituál přípravy. Tam se cítili pevní a silní. Pražení a mletí kávových zrnek je přeci více, než sušení nebo fermentace čajových lístků. Kdoví, co Či-li Ping Dong-Sun předvede.
Gong přerušil nyní už poněkud napjatou atmosféru v sále. Či-li Ping Dong-Sun nalil z karafy přiměřené množství vody do konvice, lehce ji položil na vařič a zesílil modravý plamínek tak, že se pod konvicí rozhořel silný plamen. Sál pohltila zvědavost.
Jak je možné, že pouhý plamen pod konvicí s vodou dokáže upoutat tolik pozornosti? To je síla čaje!
Sotva se voda začala vařit, Či-li Ping Dong-Sun ji okamžitě vlil do šálku. Chvíli ji tam ponechal a pak ji ještě horkou nalil zpět do karafy. „Uff,“ ozvalo se téměř jednohlasně z tábora příznivců Či-li Ping Dong-Suna. Či-li Ping Dong-Sun nasypal do hrnku několik čajových lístků. Bohužel, všem zůstalo utajeno, o jaký druh, nebo druhy čajovníku se jedná. Je to velké tajemství mistra Či-li Ping Dong-Suna. Poté Mistr zakryl šálek dlaní a čekal až se lístky teplotou sálající ze stěn šálku samy spaří. V sále se ozval silný a uznalý potlesk, ale jenom z tábora Či-li Ping Dong-Suna. Postupně se přidali i příznivci Pietra Giovaniho, tedy milovníků kávy. A nakonec se přidali i příznivci Pepy Pijavky. Potlesk to byl spíše zdvořilý, nezapomínejme že je to soutěž.
Mistr Či-li Ping Dong-Sun po chvilce sundal dlaň, která zakrývala horní části šálků a začal šálkem pohybovat směrem do publika. Z šálku se začala linout přímo nebeská vůně. Čaj, stoprocentní čaj! A se spousty dalších jemných vůní a přívlastků! Není lepší, plnější, bohatší vůně! Či-li Ping Dong-Sun vstal a začal chodit se svým šálkem plným stoprocentní čajové vůně mezi publikem. Nebylo mocnějšího okamžiku na světě než zde v sále v tuto chvíli. Několik příznivců Či-li Ping Dong-Suna omdlelo. Bylo jasné že šlo o výjimečnou chvilku, snad i rituál. Nevšední, jedinečné, nezapomenutelné. Co pak asi nastane za nezapomenutelný zážitek, vzácnou chvíli, když mistr do šálku znovu naleje horkou vodu z karafy přímo na čajové lístky? To se neodvážil domyslet nikdo v sále – odvážím si tvrdit. To proto, že vítěz by byl jasný. ČAJ!
