Balada je velmi stará. Zaslechl jsem jí jako ozvěnu dávných časů. Snad je i z doby, kdy bylo více šerosvitu než světla.
Balada o hladovém stážci kraje
Kamenné věže
zvětralé pukliny
skalní šíje
úzké škvíry.
Krajinu zavinula tma.
Pod klenbou vlčí
osoba, snad muž,
hledí v dál, mlčí,
na rukou má kuš.
Krajinu zavinula tma.
Dusot kopyt zemí duní
slizcí hadi plni jedu
řev šelmy tmou letí
muž s kuší v střehu.
Krajinu zavinula tma.
Zvířecí tlamy smradlavé
šelmy hladově slídí
sliny tečou ohavné
bestie stále nepřichází.
Zrak, tětiva napjaté,
šálení duchů noci
muž vidí stíny pouhé,
faleš, zmatku pocit.
Krajinu zavinula tma.
Pod klenbou vlčí
prázdný břich skučí
mysl temní hlad
lehce se v ní vkrad.
Lov zvěřiny
sběr dužiny
ukončí kňučení
břišní dutiny
Z temného nebe
měsíc tmu sňal.
Nad lesem – hle
kyne frgál!
Sto věží štrúdlů
do pískovce vytesané,
hejno trdelníků
v povozy spřažené.
Náš kraj plodný
v srdcích bytostí dlí
medem lid stmelený
své sny o hojnosti sní.
Pod klenbou vlčí
spí sytý muž
strachu nevěří
pod hlavu složil kuš.
Poznámka: Jakožto moderní básník, rezonuji s dobou. Všechny suroviny použité v baladě jsou vypěstovány v kvalitě bio, šetrně a ekologicky. Jsou od místních pěstitelů a farmářů. Rovněž tak použité recepty jsou od našich babiček.
