Vítej, cizinče, usedni k nám ke stolu. Nalej si vodu, jsi utrmácen, žízeň máš, odpočiň si. Pro poutníky a cestující máme vždy čerstvou vodu, stín, židli i stůl. A vlídnost. Pouze, máš-li ovšem dobré úmysly. Pokud tvé úmysly nejsou dobré, musíš počítat s nejhorším. S olověnou kulkou, která se snadno a rychle zavrtá do tvého těla.
Cizinec se pohodlně usadil na židli. Ale nejprve, než se napil a než se ostatním podíval do tváří, sundal si svoje botky. Ty zaprášené, ošoupané, sešlapané nosiče jeho těla, do nichž opírá celou svou váhu. Rozvázal tkaničky. Uzlík šel sotva rozvázat. Ty mastné, roztřepené, rozcupované, smradlavé provázky, které drží botu pevně na jeho nártu. Ulevil botkám i chodidlům, teprve pak pohlédl ostatním přítomným v saloonu do tváří. Napil se vody. Voda chladivá čerstvá, osvěžující. Položil sklenici zpět na stůl.
Proč přicházíš cizinče, nám zřejmě neřekneš. Osazenstvo saloonu hledělo na cizince a četlo v jeho mlčící tváři. Jsi skoupý na slovo, však mlčením nám napovíš, kdo jsi, kam kráčíš. Zatím žádná grimasa, škleb, pohyb. Co takhle úsměv? Vrásky na tvém čele jsou jako rýhy v mramoru. Snad druhá sklenice vody pobídne řeč tvého těla. Mírná grimasa, koutky úst se pohnuly směrem k uším. Něco jako uznání a dík. Asi chceš zůstat, snad pár dní, snad déle. Zde máš jeden karbanátek s pálivým kořením, pozři i ten, ať víme víc, cizinče. Polykáš bez sebemenších známek hodnocení chuti. Až teď, velký nádech a výdech. Chceš si tedy u nás koupit pozemek. A teď jsi nám daroval tobolku s tabákem, a dal nám tak najevo, že se chceš s námi přátelit.
Nuže, teď víme, kdo jsi, a co chceš. Jsi cizinec, co má v úmyslu se u nás usadit. Můžeš zůstat v naší osadě. Pozemek ti prodáme levně. Můžeš si i vybrat. U řeky jsou pozemky s kyprou půdou, ale pevným podložím. Nejlepší k pěstování plodin i ke stavbě domku, nebo chatrče.
Ale! Ano i my máme své Ale! Jedno velké Ale, a to je: musíš slíbit, že s námi budeš každý večer hrát hry. Karty, kostky, šipky, na schovávanou, stopovačku i vybíjenou. A další jiné.
Cizinec zvážněl a jeho tvář tak promluvila. Jenom solidní nabídka se dá brát vážně. Obul svoje boty a prsty se snažil vyrobit na mastných, smradlavých, roztřepených tkaničkách uzly. Vstal, koupil si motyku a šel obdělávat své pole.
Osazenstvo saloonu bylo zvědavo na cizincovu zdatnost. Jak obstojí při těch všech hrách? Bude místním stačit? Nebude sláb? Bude chápavý? Nebo, nebude zdatný až příliš? Bude hrát podle pravidel? Bude samostatně hledat východiska z možných situací? Osazenstvo saloonu uvažovalo společně, jako jeden muž, duše, myšlenka. Úvahy nadějné i obavné, však nejlépe je ověřit – vyvrátit v praxi. Večer je blízko a na dnešek připadají kostky. Šest krychliček s šesti čísly. Jeden malý dřevěný soudek s jedním dnem na míchání. Tedy kvrdlání – přesněji. Vyhrnuté rukávy, čisté prázdné plátno na stole. Vítěz bere vše.
Cizinec odložil motyku. První brázda na brambory hotova. Teď už slunce zapadá za obzor, přichází čas her. Otřel si zpocené čelo, rukávy si nechal vyhrnuté. Hra musí být čistá.
123456, součty, násobky, nekonečné množství kombinací. Například, 22 44 66, nebo 32 43 65, nebo 16 25 34. Uff. Klidně to samé a pozpátku! A co takhle 333 222. Ha. A bláznivé 654321. Záludné 51 62 43 a ještě záludnější 531 624. A teď 789! Co? To je chyba! Nebo podvod! V zápalu hry se hráči snadno nechají unést. Kdo to řekl? Kdo ta čísla řekl? Zraky zůstaly upřeny na Levoočka Jimma. Starého chamtivce, prďocha, smraďocha a lýkožrouta. Nuže, Jimme Levoočko, sám jsi určil, jaká hra se bude hrát zítra. Připrav se na vybíjenou. Uvidíme, jak obstojíš.
