Narodil jsem se v Praze ve znamení raka. Rak je zvíře podivné, skoro na vyhynutí. Přesto se vrací do našich potoků a řek. Pokud ovšem nejde o nešťastnou Bečvu. I já se svým způsobem vracím ke svým počátkům, takže podobnost s rakem je na místě. Kniha Tramvají na Jadran je – nebo může být kromě jiného i kronika. Každý si v ní může najít kousek sebe, nebo naopak vidět ty druhé, kolem. Jak kdo a jak kdy.

Považuji se za umírněného sluníčkáře a celkem solidního pravdoláskaře. Myslím, že každý by si měl někdy, občas, trochu, více, zkusit něco tvořit, ať je to cokoliv. Hlavně ať je to svobodné, autorské a obohacující. A hlavně pro něj. To ostatní se pak ukáže. Nebo taky neukáže. Ukáže(!), ale ne třeba hned, až trochu později. Nebo se musí zkusit něco jiného, nebo jinak.