25.2. 1948 – 17. 11. 1989

Celkem dobře si pamatuji dobu zejména po roce 1970 až samozřejmě do současnosti. V roce 1971 jsem začal chodit do základní školy a dobře si pamatuji na výuku, která byla upravena tak, aby vyhovovala ruské, tenkrát sovětské propagandě a cílům – našim okupantům, těm, co nás pomocí tanků a vojenské převahy napadli (také s pomocí českých a slovenských kolaborantů, nutno připomenout).

Šlo o zabrání území cizím státem a dosazení jeho protektorů, v našem případě z proruské politické strany, která si uzákonila vedoucí úlohu ve společnosti. Jmenovala se Komunistická strana Československa. Ten větší a mocnější stát, který zabere ten menší, to samozřejmě nedělá pro nic za nic. Jednak se stane větším, a přiblíží se někam dál, třeba na západ, a jednak si pomáhá ekonomicky. Drancuje nerostné bohatství, přikloní si průmysl, vědu, podle svých potřeb. Ovládá společnost represemi a vyvoláváním strachu. Společné budování komunismu, spolu se Sovětským svazem a ostatními státy, byla samozřejmě jen záminka. Našlo se i pár jedinců, co idey komunismu věřili, dnes však i na příkladu Ukrajiny (Gruzie, Čečenska…) vidíme, že to byl jenom ten boj o nadvládu, území a vliv.

Když si člověk vzpomene na celou tu propagandu a učení, vědění, a světonázor, který nám byl od sedmdesátých let předkládán všude, od školní výuky až po různé oblasti společenského života, bylo to úplně to samé, co dneska tvrdí Putin a ruská oficiální media ve své zemi. Jenom je vynecháno to „budování komunismu“. Devastace společnosti, soukromého vlastnictví, svobody vyznání, vyjadřování, svobody pohybu, podnikání, právního státu…  Tak tomu bylo od roku 1948 (1945) přes léta padesátá, sedmdesátá až po rok osmdesát devět i u nás!!! Samozřejmě, že tak podle mě 85% obyvatel Československa se v žádném případě s touto ideologii, politikou, tímto zřízení, vnitřně neztotožnilo.

Ten zlý, fašistický, prohnilý, kapitalistický svět, co byl tenkrát před rokem ´89 od nás na západ, za ostnatým drátem, který se táhl od Bratislavy, přes Mikulov, Šumavu až k hranicím s NDR, ten je teď všude za hranicemi Ruské federace. Rusko se nezměnilo.

Naštěstí my máme jiné dějiny, jsme jiná společnost, vidíme a potřebujeme svoje svobody, práva…

Jenom jsem chtěl tímto připomenout, že jsme v takovém podobném, uměle vytvořeném RuSSku, které dnes útočí na ten druhý, „zlý a nespravedlivý svět“ (je jedno jak ho nazývá), žili. Přesně je to datované: 25 únor 1948 až 17 listopad 1989. Ukrajina musí zvítězit a RuSSko prohrát.

Poznámka na konec: Na té základce, nejvíce na prvním stupni, jsme museli kromě jiného, kreslit loď Auroru, portrét Lenina a hlavně sovětské tanky s tou rudou hvězdou (jak „výchovné a inspirativní“ ve výtvarné výchově kreslit tanky…). Rudou hvězdu vystřídal poloviční hákový kříž, Z. Naštěstí mají dneska děti ve škole jinou zábavu než nechtěné parodování symbolů komunismu, německého nebo ruského fašismu.

(Mapka: Velký atlas světových dějin – The Times History of the World – Times Books, Harpers Collins Publishers, London1999. Z verze: Reader s Digest Výběr, ´2002)